Jsem asi prokletý, protože nedávám ji co bych jí měl dát, jsem asi prokletý, neb nemůže kvůly mne spát, vždy když se snažím, snažím někomu srdce dát, tak je to k ničemu....Co dělám špatně, co, já se snažím, snažím se aby byla šťastná, ale čím víc se snažím, tím víc se mi daří pravý opak...Tak co mám dělat, miluji tu dívku víc než svůj život, chtěl bych aby se usmívala a byla šťastná, ale opak je pravdou. Nedokážu ji udělat śťastnou, a nevím proč, nejdřív po psychické stránce, a hádek bylo víc než dost než sem si uvědomil co dělám špatně, pak po fyzické stránce....známe se již z minulosti, a dlouho se hledali, ale ona narozdíl ode mne v to věřila, zatímco já věřit přestal a chtěl sem se rychle zprovodit ze světa, čili jsem se dost zrakvil, opravdu až moc......Nedokážu se dostat do pohody, nedokážu pořádně vnímat sebe a nyní mám vnímat i svou lásku kterou jsem tak dlouho hledal, a nejde mi to. Nechci ji v žádném případě ztratit, to ne, to bych nepřežil...Proč když se o něco snažím, tak to dopadá katastrofálně, a když mi na něčem nezáleží obvykle to je něco za co mě ještě lidé chválí....Příjde mi k vzteku to že vůbec ani nevím v čem je ta chyba...V čem je chyba, proč nemůžu udělat šťastnou tu jedinou osobu na které mi opravdu záleží, možná mám ponorku, ale představa že by někam odjela mě mučí stejně jako to že ted chci být  sám...

Ne sám jako bez ní, ale sám v tuhle dobu kdy to píšu, místo toho abych ji objal stáhl sem se do ulity protože mám v sobě nehorázný bordel, nemůžu usnout a za chvíli vstávám do práce, bolí mě žaludek, potřebuju resetovat mozek abych si uvědomil co chci, kéž by se mi rozsvítilo...Sedím tady, ona leží za mnou na zemi, poslouchám Landu, a v hlavě mi běhá milion myšlenek na to jak se dát dohromady abych jí už neubližoval...Nevím co dělat, a bolí mě to, strašně to bolí....bez ní bych si život ani nedovedl představit, vůbec.....

Mám pocit že se vše zase zhroutí a vše co mě drželo nad vodou bude pryč, že budu jak hrad z písku, jenže dívka co držela moře dál je pryč a mě smete vlna která se již zdvihá....

 Pomalu ale jistě začínám zase žít, ano žít...

Ptáte li se proč, pokud to tu někdo vůbec čte, tak pro to že jsem trpěl Insomnií, nemocí jež vám překope život a udělá z něj velké peklo, nebo taky ne. Záleží na tom jak se s tou nemocí kdo umí sžít...Já ji trpěl od roku 2006 do léta minulého roku a řeknu vám že poslední dva roky té nemoci peklem byli. Vypadá to nevině, je to jen porucha

 Co dělat když někomu během jediného okamžiku přeskočí nálada z velmi dobré někam hluboko pod mrazu? Co dělat když cokoliv co se vysloví je stejně špatně, i když to špatně myšleno není, někdy prostě jeden nemá vůbec na nic náladu, a nespraví to ani blízkost milované osoby, ani hudba, ani nic co obvykle pomáhá, jediné co by to mohlo zpravit je to aby se nálada přepla sama. Ale to ta mrcha asi

 Moje prokletí, můj boj, boj který musím vyhrát, ale je to těžší než cokoliv za poslední dobu, tak jsem si navykl na jistou věc, že nyní když s ní chci skončit, tak to není tak jednoduché, kdo nezná, nepochopí o čem mluvím, kdo zná, a zvítězil, může být rád a kdo zkouší jako já mi dá snad za pravdu, je to prokletí, které se nedá jen tak zlomit...

Někdy se sám sebe ptám co mi to vůbec

Můj klid se v obavách skryl, ale zoufat není a nesmí být můj styl...

Zná to asi každý z nás, sotva se zbavíme jednoho problému, a říkáme si, že už vše bude jen dobré, najde se věc, která nám zase vezme klid a zachmuří nás, tak je to i u mě, ač sem si to nechtěl připustit, je to tak, nedávno sem se přestěhoval ke své přítelkyni, opustil sem domov, místo kde jsem žil 22 let, a kde mě to poslední léta velmi dusilo. Jak to tak bývá, není vše jen dobré, sice sem se zbavil své největší obavy, a toho co mě nejvíce dralo na duši, ale nastal problém, že nemůžu zatím najít práci, což velmi potřebuju, nájem, jídlo, kosmetické věci...stojí to sakra dost prachů, a já si myslel, že se dokážu už postarat o sebe i svou milovanou, jenže to není tak snadné. Stalo se to že mě obava o to zda budu mít práci pohltila natolik že jsem začal být nepříjemný a s přítelkyní se jen poslední dobou nepohodneme a hádáme se o prkotinách, do slova a do písmene o prkotinách, vím že vztah nebude vždy jen pohodička a mazlení, prostě sem začal žít na své triko jak se říká a chtěl bych být tím co své drahé může koupit sem tam dárek, přispět ji na její koníčky, prostě být jí oporou, ale nebyl sem začal sem se víc a víc nořit do frustrace ohledně práce, a neshod přibývalo, ale stačilo abych viděl smutek v jejich očích které již říkaly že na tohle nemají silu, to že si náš společný život představovala jinak, a má pravdu, řeším moc některé věci, a zoufám si, proto s tím končím, já nikdy nezoufal a nechci začít, prostě se budu zaměřovat na to že mám vedle sebe úžasnou holku kterou miluji a bez ní bych byl jen půlka, tělo bez duše, den bez noci, noční nebe bez hvězd...

Poslední noc

Poslední noc v bytě kde sem žil víc jak 22 let, zvláštní pocit, loučení se, a zítra, zítra už budu bydlet o 310 km dále, těším se jak malej :D

Zde budu brzy psát o muži jež složil stovky nádherných písní, básní, psal články, měl neuvěřitelný rozhled a dobré vzdělání, o muži, který se měl stát prezidentem, asi by se pak naše vlast, nebo spíš má vlast (Československo) nikdy nerozdili, o muži jemuž puklo srdce, z rozdělení vlsti, a z toho jak ...sešli sme na úbytě z tý smutný revoluce...

http://www.youtube.com/watch?v=n1-KmTm7Tls&feature=related

Tak

Naše vlast....

Co vše si pod tímto vůbec kdo představí? A co vše to pro každého vůbec znamená? Na to vám neumím a ani nechci odpovídat, ale jedno vám řeknu, jak to vidím já...

Naše vlast, rodná zem, nyní Česká republika, bohatá na historii, památky, krásu přírody i rozmanitost řeči a lidí, její historie sahá hluboko do minulosti, začalo to Sámovou říší, pokračovalo Velkou Moravou,

Asi to nikdo číst nebude

Tím líp, nebo hůř, kdo ví, zde ovšem může čtenáře čekat cokoliv, od osobních výlevů až po hlubší filozofování, nějáké články k historii naší země, a nejen naší, pár názorů na filmy, hudbu, komentování aktuálního dění a asi vše co se mi bude či nebude honit hlavou, vím že se to většině těch co si to budou číst nebude líbit, ale je lepší psát tady, a užívat si to než psát třeba na gsichtknížce(Facebook) a číst trapné komentáře, doba je divná, nebo spíš já jsem divný, nemám pochopení pro mnohé dnes"normální" věci, říká se o mě že jsem z jiné doby, a možná to tak je, třeba jsem rytíř jež se štítem a kopím vyrazil na steč, ale štít v téhle době je stále těžší a těžší, a to kopí si taky už pamatuje víc než by mělo.....